Marpo: Buď to vyjde nebo ne

20. dubna 2010 v 16:02 | katy |  MARPO
S rapperem Marpem i jeho blízkým kamarádem Otou Petřinou, bubeníkem Chinaski, jsme si popovídali ještě před jejich společným odletem do Ameriky. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla nová deska Knockout, která vznikala v Tampě za asistence proslulého pána Glenna Schicka (ano, je to ten od Lila Wayna nebo Akona...).
Jak se máš?
Mám se hodně "busy".

Pojďme k tvojí desce - vznikala v Tampě na Floridě. Jak ses vlastně dostal k týmu, se kterým jsi tam dělal?
Já už se s nimi znám dlouho, dvakrát tady byli se mnou na turné. Teď přišla řada na mně - jel jsem tam natočit desku.
Když srovnáš natáčení svých prvních tří alb, která jsi točil tady - v čem to bylo teď jiné?
Rozhodně šlo o profesionálnější spolupráci. Ty lidi přesně věděli, co dělaj. Tady natáčíš ve studiu, kde hip hop normálně nedělají. A samozřejmě jsme Češi, ty trendy, které jsou v Americe populární, se sem dostanou za tři, čtyři roky. Oni opravdu fungovali jako producenti. Tam není producent jen nějaký titul, není to člověk, který tam jen sedí... Ale radí ti, jak to máš udělat, jak zarapovat - rozumí tomu, jak se ta hudba dělá.
Asi se ti potvrdilo i to, že ve světě a v Americe zvlášť je hip hop vysoko. Hodně mě zaujalo jedno jméno - master dělal Glenn Schick. Ten už pracoval s velkými hvězdami. Jak moc si myslíš, že je mastering důležitý?
Hodně... Je to finální úprava cédéčka. Oni to dělaj jinak než tady. Oddělí acapellu od beatu a přitom to pořád hraje stejně. Navíc jako jižani dokáží spodky ještě podpořit, basy jsou pak perfektní. Mají obrovské zkušenosti, masterují Lil Wayna a podobná jména...
Můžeš vysvětlit svá slova: "Deska bude osobní, plná životních příběhů, takovou desku jsem doteď neudělal. Na tohle nebudou ode mě ostatní zvyklí, už to nebude chvástání já, já a já"?
A pak vydám singl Já a mý druhý já, co? (smích) Byl to trochu vtip, ale myslel jsem tím, že tam budou takové ty klasické battle tracky a chvástání - nevím, proč tomu tak lidí říkají, v Americe je to úplně běžné. Ale bude tam hodně tracků, které mají nějaká témata. Třeba s Karolínou (pozn. red. Karolína Majerníková, finalistka Česko-Slovenské Superstar) půjde o sociální téma nebo Ticho - to je o tom, jak jsme se odstěhovali z baráku, kde jsem vyrůstal...
A Knockout?
Knockout - čekáš boxerky, co? Je to o životě - že jsem zažil spoustu pádů. Při těch vidíš, kdo při tobě drží, když je zle, kdo je s tebou až do konce - ale důležité je, zvednout se a zase bojovat.
Problém?
Ten je klasický - chvástání. (smích)
Co vlastně na tvojí novou desku říkají kluci z Chinaski?
Pouštěl jsem jim to, líbilo se. Ale teď se soustředíme na naše nové album, řešíme turné... Je toho moc. Jsem vážně rád, že jedeme do Ameriky. Spát čtyři hodiny denně je šílenost. Zkoušíme, do toho se řeší cover cédéčka, mám na starost jeho produkci.
No jo, vy vlastně jedete hrát pro krajany... (pozn. red. kapela do USA odletěla ve středu 14. 4.)
Přesně tak, hrajeme tam pro emigranty. Kluci říkají, že jsou vždycky hrozně naměkko, když se zpívají písničky o domově a tak. Odlétáme ve středu.
Co všechno máte v plánu?
Jedeme New York, Washington, Miami - tam si půjčím auto a pojedu zpátky do Tampy, protože máme tři dny volno... Pak Chicago, Los Angeles, Las Vegas a San Francisco.
Je zajímavé sledovat ty tvoje dvě polohy...
Byl jsem zvědavý, kdy se mě na to někdo zeptá... (smích) Ale máš pravdu. V kapele si přijdu jako takový slušňáček... Prvního půl roku jsem se ani moc nevyjadřoval, ale teď už mě kluci poznali v celé parádě. Nevyhodili mě, tak jim to snad nevadí. (smích)
Připadá mi zvláštní, že jsi takhle "hudebně rozpůlený".
Nikdy jsem nebyl výhradně ortodoxní hip hoper. Poslouchal jsem i jiné styly hudby. Ondra Škoch mě přivedl k jazzu, poslouchám rock, metal, pop - skoro všechno kromě country a dechovky. Vždycky mi přišlo dobré míchat styly, proto jsem tenkrát udělal track s Kryštofem. Sklidil jsem za to hroznou vlnu kritiky - a dneska to dělají všichni. Přitom mi přijde moje spolupráce s Kryštofem stokrát lepší než dělat něco se Sámerem Issou...
Když přijdeš na pódium a jsi tam jako Ota Petřina nebo Marpo - cítíš různé energie? Jak to probíhá v tobě samotném?
Za Marpa jsem frontman, tam jsem vepředu s mikrofonem, ale za těma bubnama zase vedeš celou kapelu... Takže jsou to dva různé druhy energie.


Co ti víc vyhovuje?
Mě baví oboje stejně. Je to nádherný pocit. Vůbec být na pódiu a dávat lidem nějakou energii je prostě skvělý.
Pojďme k hip hopu za mořem - je tam pro lidi spíš životním stylem než hudbou nebo ne?
V Americe je to součást života. Oni s tím vyrůstaj a umíraj. Vždyť tam i vzniknul... Tady je bigbeat taky opravdovější než jinde, protože je náš.
A měli jste tam i nějaký koncert?
Jo a byl jsem z toho docela nervózní. Říkal jsem si, jak se asi budou tvářit na dva Ukrajince, který přijedou hrát černochům - jich bylo sto, my čtyři bílí... A oni byli nadšení! Strašně mě to překvapilo. Můžeš se na to pak mrknout i v dokumentu. Já jsem třeba šel na záchod a za mnou dva obrovský černoši. Říkal jsem si: Tak to je jasný, mám to spočítaný. A oni mi začali podávat ruce, že to bylo super. Sice tomu nerozuměli, ale cítili tu energii. Nevěřili, že bílí kluci někde v Čechách dokážou takhle rapovat. Překvapilo mě to... Tady ti kdejakej šestnáctiletej parchant napíše, jak neumíš rapovat.
Asi i ta čeština pro ně byla zajímavá...
To jo. Nemám problémy komunikovat anglicky, ale rapovali jsme česky. Bylo to pro ně tak trochu exotický. Ale problém je, že rap je hodně o textu. Po nás vystupovali dva kluci z Brooklynu, přijeli tam zarapovat z New Yorku a měli tři lidi u pódia. My jsme jich měli padesát šedesát a zbytek postával okolo a zajímalo je to.
Mám dojem, že v češtině je strašně těžké udělat hip hopovou písničku tak, aby nevyzněla trapně. Připadá mi, že k tomu líp sedí angličtina. Jak to vidíš ty?
Jsem na to zvyklý. Ale přemýšlel jsem o tom. V Tampě jsme měli poměrně úspěch a asi bych se chtěl pokusit prosadit i tam. Buď to vyjde nebo ne. Když ne, tak se nenaštvu, ale proč do toho nejít? Splnit si sen.


Jak se ti vlastně v Tampě líbilo?
Hned bych se tam odstěhoval! Do Springhill nebo Brooksville... Tampa je moc velká. Hlavně jsou tam všichni v pohodě. Říká se, že je to póza, takový to: "Dobrý den, Jak se máte?, Mějte se příjemně..." Ale tady, když si jdeš koupit rohlík, je to: "Nó, co chcete?" Tam se k sobě lidi chovají úplně jinak než tady u nás.
Byls na hokeji?
Nebyl. Chtěl jsem, už pro ten zážitek, ale bylo tolik práce, že jsem to nestihl. Chtěl jsem vidět třeba Universal Studiosß... Ale těch čtrnácti dní jsme většinou pracovali. Přál jsem si hlavně poznat všední život v Americe, ne jako turista. Nenávidím to, být součástí nějakého turistického davu.
Chtělo by to delší pobyt...
Rád bych si tam jednou koupil barák, v tom ghettu fakt levný... Dům se zahradou tě vyjde třeba na čtvrt mega.
To je spíš kůlna, ne?
Tak je to trošku kůča, musel bych bejt Kutil Tim... (smích)
Na závěr ještě jedno téma. Je přirozené, že každý muzikant má odpůrce a příznivce. Ale u tebe mi to přijde hodně vyhrocené. Máš tušení, čím to je?
Asi proto, že se odlišuju od té hlavní komunity. Vždycky jsem to dělal jinak a nešel jsem s hlavním proudem. Hrozně mi tu vadí "hra na gangstery". Tihleti lidé by v Americe dopadli fakt špatně. Já jsem v životě nedržel zbraň, leda někde na střelnici, nikdy jsem po nikom nestřílel a nikdy nebudu. A to tam ocenili. Tanglewood je pár oplocených baráčků a tam, když vjedeš a nepatříš do týhle komunity, už se nedostaneš ven. Když jsem byl v San Francisku, žil jsem v černošském ghettu. Myslel jsem, že pojedu domů dřív, utratil jsem všechny peníze za cédéčka a neměl jsem kde bydlet... Tehdy mi moc pomohl Mersí z Děda Mládek Illegal Band, sháněli jsme ubytování, všude byla prostřílená okna... Ale naštěstí pak bylo všechno v pohodě... Dřív jsem taky byl hip hop - čepice, široký tepláky a tak - ale tam mě to přešlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama